Ohlasy žáků

Obchodní akademie, Hotelová škola a Střední odborná škola Turnov, ohlasy žáků na přednášku s besedou ze dne 16. listopadu 2011

Velice mě tato beseda zaujala. Hodně mě oslovila paní Dr. Vidláková, jak mile nám vyprávěla a že vůbec přišla. Myslím si, že pro mě to byl silný zážitek. Za to, že byla schopna nám to tak „pěkně“ popsat, i když to nebylo nic pěkného, bych jí moc ráda poděkovala.

Beseda mi určitě dala hodně. Je něco jiného slyšet osobní příběh, detaily a vidět autentické fotky. Žádná výuka nemůže být tak působivá. Nezlepšovala bych nic. Rozsah byl akorát. Líbila se mi hlasitost i poutavost vyprávění.

Další ohlasy žáků tříd H4A a H4B naleznete v přiloženém PDF souboru.

MZŠ Dymokury, ohlasy na přednášku s besedou ze dne 17. září 2011

V pondělí 17. 9. 2011 prožili žáci 8. a 9. třídy MZŠ Dymokury zajímavé odpoledne při besedě s paní Lieblovou, pamětnicí holokaustu za 2. světové války. Besedu uvedl pan Plaňanský. Seznámil nás s fakty o nacismu, antisemitismu a vyvražďování Židů.

Pak předal slovo paní Lieblové, milé staré dámě, která nám vyprávěla příběh své židovské rodiny. Se svými rodiči a mladší sestrou žila obyčejný život na malém městě, v Kutné Hoře, až do začátku války. Bylo jí teprve 13 let, když byla celá rodina transportována do sběrného tábora v Terezíně a následně do vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi.

Dech se nám tajil, když stará paní líčila život v táboře. Při jejím vyprávění o tom, jak s rodiči a sestrou den co den očekávali, kdy už na ně přijde řada a odvedou je do plynové komory, nám vůbec nebylo dobře. Chvěli jsme se při představě, že bychom na jejich místě byli my, a velmi jsme paní Lieblové přáli, že úplnou náhodou a jako zázrakem smrti v plynové komoře unikla.

Chybou úředníka byla totiž vybrána s dalšími židovskými ženami na práci v Německu a odvezena do pracovního tábor poblíž Hamburku. Zde zůstala až do konce války. I když život ani v pracovním táboře nebyl lehký, zůstala naživu. Její rodina se z Osvětimi nevrátila.

Na konci války osvobodila pracovní tábor americká armáda a paní Leiblová se mohla vrátit domů. Z celé rozvětvené rodiny zůstala sama. Všichni jsme příjemnou paní obdivovali, že po prožitých hrůzách našla v sobě tolik síly, aby znovu začala žít, aby vystudovala, našla si manžela a vytvořila novou rodinu. A moc jí přejeme radost, kterou má dnes ze svých dětí a vnoučat. Obdivujeme statečnost, s níž dokáže hovořit o tak otřesných zážitcích, a otevřenost, se kterou nám dovolila nahlédnout do doby, již jsme my prožít nemuseli.

Všichni jí za to děkujeme.

Žáci 9. třídy MZŠ Dymokury

Slezské gymnázium v Opavě, ohlasy na přednášku s besedou ze dne 7. června 2011

Měli jsme jedinečnou příležitost setkat se s panem Luďkem Eliášem, pamětníkem, který prošel nacistickými koncentračními tábory Terezín a Osvětim. Naše generace je zřejmě poslední, která má možnost slyšet takové vyprávění. Doufejme, že to řadě mladých lidí pomůže uvědomit si, jak nebezpečné mohou být neonacistické teorie.

Ondřej, žák 3. A

 Vyprávění pana Eliáše na mě hluboce zapůsobilo. Vzpomínky dokreslily to, co nám ve škole připadá jako suchá teorie. A přes vážnost tématu byly i okamžiky, kdy jsme se od srdce zasmáli.

Jan, žák 3. A

Pan Eliáš je člověk, který by měl mít více příležitostí mluvit o svém životním údělu s mladými lidmi. Každé jeho slovo bylo na pravém místě a mělo tu správnou váhu.

Hana, žákyně 3. A

Pro mě bylo důležité, že pan Luděk Eliáš mluvil srozumitelně, nenechal se odvést od tématu a dokázal strhnout posluchače, a to bez výjimky. Takový klid jsem na akci tohoto typu dlouho nezažil. Velmi na mě zapůsobila jeho „love story“. Ukázala, že také na pozadí šílenství 2. světové války vítězily ty nejkrásnější lidské city.

Barbora, žákyně 3. A

9. ZŠ Mladá Boleslav, ohlasy žáků devátých tříd na přednášku s besedou ze dne 11. května 2011

„Dne 11. května jsme měli přednášku o holocaustu. Bylo to zajímavé, ale pro lidi, co to museli prožít, to muselo být strašné a hlavně pro ty matky s dětmi. Jsem ráda, že nás člověk, který v tom musel žít a podělil se s námi o své zážitky.“

„Beseda byla zajímavá a velmi poučná. Vysvětlili jsme základní pojmy, jako je HOLOCAUST a ANTISEMITISMUS. Všechno potřebné jsme probrali a nakonec nás starší pán obohatil svými (krutými) zážitky.“

„Bylo to dobré a poučné, dobře si to pamatuju. Vím více o 2. světové válce a o koncentračních táborech, pan Lederer to vyprávěl přehledně a srozumitelně.“

„Když jsem se dozvěděl, že k nám přijde pamětník Holocaustu, už předem jsem věděl, že to bude zajímavé. Nejen, že mě tato beseda utužila o krutosti nacismu a Holocaustu, ale překvapil mě velice mile pan Lederer. Překvapilo mě, co všechno si pamatuje i to, jaký měl elán do života. Beseda se mi líbila.“

„Beseda byla zajímavá, příběh i zážitky měl pán pěkné, ale zažít bych je nechtěl. To vytetované číslo bych nosit nemohl, protože bych se pořád musel bát.“

„Beseda byla zajímavá a získal jsem spoustu poznatků, které se v učebnicích nenaučím.“

Základní škola Letců R. A. F. v Nymburce, ohlasy žáků osmých a devátých tříd na přednášku s besedou ze dne 30.března 2011

„Na začátku nás přednášející pan Petr Plaňanský seznámil s tím, jak se žilo Židům v období 2. světové války. Každý Žid nosil žlutou židovskou hvězdu, bez které nesměl nikdo vyjít ven. Nemohli také chodit do mnoha podniků a veřejných budov. Popisoval nám, jak jim byly zabavovány obchody, kola, knihy, veškerý majetek, dokonce i domácí mazlíčci. Poté nám popisoval, jak dostali Židé předvolání k transportu do koncentračních táborů. Měli omezený počet věcí, které si mohli vzít, a většina jim byla stejně zabavena v koncentračním táboře. Popisoval nám jejich život v koncentračních táborech. K transportu do koncentračního tábora stačilo i to, aby měl člověk mezi svými předky někoho s židovskou vírou…“ 

žákyně Čmolíková, 9. A (ohlas převzat z internetových stránek školy, celý článek včetně fotogalerie možno přečíst zde) 

Základní škola v Bílovci, ohlasy na přednášku s besedou ze dne 15.března 2010

„Ve druhé části besedy hovořila pamětnice z koncentračního tábora. Po pravdě jsem čekala starou, životem unavenou paní, která nám povypráví své zážitky a objasní nám život v koncentračním táboře. Byla jsem velmi překvapena, když jsem uviděla postarší, ale stále svěží a usměvavou paní, která nám vyprávěla o svém životě před válkou a během ní. V průběhu války byla se svou rodinou v pracovním táboře na Slovensku a jako jedna z mála Židů válku přežila. Beseda se mi velmi líbila a byla pro mě velká čest setkat se s tak příjemnou a chytrou paní.“

Nikol, žákyně 9. B

ZŠ Komenského Bílovec, ohlasy žáků devátých tříd na přednášku s besedou ze dne 21. února 2011

„Beseda byla moc zajímavá a poučná, rád bych si poslechl ještě další část vyprávění pana Eliáše.“

„Bylo to poučné a moc jiné, než z knih a filmů. Antisemitismus by se už neměl nikdy opakovat.“

„21. 2. k nám do školy zavítal pan Eliáš. Je to pán, který část života prožil v Terezíně, Osvětimi a zažil i pochod smrti. Byl odloučen od své rodiny, přátel, zůstal s ním jen jeho bratr. Jednou se museli všichni svléknout a kontroloval je doktor Mengele, kdo byl schopný práce, mohl žít a pracovat dál, ostatní museli do plynové komory. Pana Eliáše z pochodu smrti zachránil červený kříž. Celá beseda byla moc zajímavá a všechny nás to dojalo.“

„Tato beseda byla o antisemitismu a holocaustu, což zkráceně znamená pronásledování Židů. Dozvěděli jsme se hodně o Židech, o jejich životě i náboženství. O tom, kde žili, jak byli vyhnáni a také o tom, že nenávist vůči nim pochází již ze starověku. V druhé části přednášky nám starší pan vyprávěl svůj příběh. Bylo zajímavé poslouchat člověka, který prožil několik koncentračních táborů.“

Základní škola T. G. M. Opava, ohlasy na přednášku s besedou ze dne 24. ledna 2011

„Čekala jsem nezáživnou přednášku, ač možná se zajímavým obsahem, paní s monotónním hlasem, která mě unudí k smrti. Ale ani náhodou jsem nepočítala s tím, že by mě dokázala zaujmout a udržet mou pozornost až do konce. Překvapilo mě, že ta starší dáma (paní pamětnice PhDr. Andrysíková) bude mít v sobě tolik energie a radosti. Když popisovala všechny ty zážitky z Terezína, běhal mi mráz po zádech a ona to musela všechno prožít jako šestileté dítě. Tu paní obdivuji, že je schopna o tom takto mluvit a zároveň doufám, že se nad tím my lidé zamyslíme a že se už nic podobného opakovat nikdy nebude…“

Karolína, žákyně 9. A

„Ti lidé museli opustit všechno, co měli rádi, svůj dům, nábytek, hračky a museli odejít někam, kde to vůbec neznali a absolutně netušili, co je čeká. Je to strašné, ponižující  a pro mě naprosto nepředstavitelné, jak jim tohle mohl někdo udělat.“

Klára, žákyně 9. A

Gymnázium Jana Palacha v Mělníce, ohlasy na přednášku s besedou ze dne 19. ledna 2011

„Přednáška byla velice zajímavá a poučná. Dozvěděla jsem se zase pár informací, o kterých jsem neměla ani potuchy (např. že v koncentračním táboře chovaly ovečky a husy). Jinak paní Doris Grozdanovičová působila velice mile, a i přes to, že to nebylo vůbec jednoduché téma, dokázala to přednést skvěle.“

„Beseda byla moc zajímavá a dojemná, a tak se mi do očí někdy vkrádaly slzy. Vyprávění osobních zkušeností paní Doris mě velmi upoutalo a myslím si, že kdo slyší vyprávět o hrůzách holocaustu z úst těch, kteří ho zažili, nemůže pochybovat o tom, že byl, a že to byla jedno z největších tragédií v dějinách lidstva. Tyto besedy jsou proto velmi důležité. Máme štěstí, že jsme se jedné takové mohli zúčastnit, protože pamětníků je a bude stále méně.“

„Přednáška mě velmi zaujala. Byla dojemná a v jednu chvíli jsem se dokonce přistihla, jak potlačuji slzy. Obrovský obdiv patří paní Doris, která dokázala mluvit před tolika lidmi o nejspíš nejsmutnější etapě svého života. Po vylíčení všech odporností a nespravedlností páchaných nejen v Terezíně, ale i v jiných koncentračních táborech mi běhal mráz po zádech a přešla mě chuť na oběd.“

„Paní Doris byla velice ochotná zodpovídat veškeré dotazy, což je na to, co v životě prožila, obdivuhodné. Přednáška mě obohatila o různé detaily pobytu v Terezíně. Například to, že chodili pást husy za koncentrační tábor, jsem netušil. Nebo to, že vyslanci červeného kříže ho navštívili v podstatě dvakrát (Terezín).“

„Beseda mě velice překvapila, avšak nejvíc paní Doris sama. Její optimismus, po všech hrůzách prožitých v Terezíně, byl obdivuhodný. Ztráta většiny rodiny a také 3 let života v mládí v ní určitě musela zanechat hluboké stopy, i přesto byla velice milá a ochotně odpovídala na veškeré dotazy. Samozřejmě jsme se od ní mohli dovědět mnoho nových informacích, o kterých jsme dosud třeba ani netušili. Setkání bylo příjemné, bohužel, pamětníků na události spojené s 2. světovou válkou stále ubývá, a proto doufám, že se paní Doris bude ještě po dlouhou dobu těšit pevnému zdraví.“

„Tato beseda byla o antisemitismu a holocaustu, což zkráceně znamená pronásledování Židů. Dozvěděli jsme se hodně o Židech, o jejich životě i náboženství. O tom, kde žili, jak byli vyhnáni a také o tom, že nenávist vůči nim pochází již ze starověku. V druhé části přednášky nám starší paní vyprávěla svůj příběh. Během druhé světové války byla se svou rodinou v pracovním táboře na Slovenku. Přednáška mě velmi zaujala. Myslím si, že to pomůže naší generaci udělat si obrázek o tom, jak se k Židům přistupovalo. “

Marcela, žákyně 9. B

„Beseda byla rozdělena do dvou částí. První část byla spíše teoretická a padly zde odpovědi na téma holocaustu a 2. světové války, dozvěděli jsme se také o původu Židů a o jejich zvycích. Druhá část byla velice zajímavá. Paní, která přežila pracovní tábor na Slovensku a poté byla nucena se s rodinou na Slovensku skrývat, nás poctila svou návštěvou. Její vyprávění bylo zajímavé, ale to, co říkala, bylo hrozné a nám vnutila otázku, jak takové věci mohlo lidstvo dopustit. Velice nás překvapilo, že i po takové hrůze přišla rozzářená a s úsměvem na rtech. Bylo patrné, jak si cenní života a je vděčná osudu, že přežila. Děkujeme paní za besedu a za osvětlení našich otázek, dozvěděli jsme se spoustu věcí o tom, jak to tehdy vypadalo a jak lidé v této době žili. “

Eliška, žákyně 9. B

„Ve druhé části přednášky se ujala slova starší paní, která vyprávěla o původu své rodiny a o životě do doby, než byla deportována do pracovního tábora na Slovensku. Pokračovala dojmy a příběhy z pracovního tábora, a vyprávěla také o tom, jak je osvobodili partyzáni. Dále líčila, jak se museli skrývat před fašisty a jak se jich ujala a pomohla jim jedna rodina na Slovensku. Příběh to byl velice dojemný. Obdivuji její psychickou sílu vůbec o tom mluvit. Osobně nechápu, jak je možné, že i v dnešní době se najdou lidé, kteří Židy diskriminují a utlačují, vždyť nám nic nedělají, nijak nám neubližují, a proto nechápu, jaké k tomu mohou mít důvody. “

František, žák 9. A